TAI CHI TŘEBOŇ

Různé a různě hodnotné informace o cvičení taichi lze v obrovském množství získat po Internetu, případně i z odborné literatury. Primární by však měla být praxe.

Klasickým způsobem tréninku taichi, ale i jiných východních tělovýchovných systémů, je cvičení sestavy. V taichichuanu jí tradičně bývala různě tzv. dlouhá forma (spíše symbolicky číselně nazývaná jako 88 cviků,108 cviků i jinak). Z této dlouhé sestavy vzhledem k popularizaci vznikly ve 20. století různé krátké formy.Nejznámější z nich je sestava 24 cviků, ale i její formální zapamatování a nacvičování působí dnešním zájemcům z řad veřejnosti potíže. Z těchto důvodů je vhodné zařazovat do tréninku různé základní cviky (taichi chikung), tzn. buď cviky obecné, nebo vyňaté z u uvedené sestavy.

Též je vhodné uvědomělé provádění běžných denních činností, jako je stání, chůze, sezení, ležení, práce, jízda na kole, nebo i činností sportovního či tělovýchovného charakteru běh, plavání, atletika, gymnastika aj. Metodu cvičení taichi lze prakticky aplikovat na všechny lidské činnosti.

Nevýrazná motivace cvičenců a demokratický způsob vedení tréninku vylučuje účinné metody tréninku. Je nutné vědět, za jakých podmínek a kritérií se dnešní trénink odbývá. Obvykle si jich však cvičenci nebývají nijak vědomi, a proto jejich cvičební postup bývá různě komplikovaný a problematický, pokud jej ovšem díky nekonečnému lavírování vůbec kdy zahájili. Situace dnešních cvičenců není v žádném případě nijak jednoduchá, snadná a lehká.

Trenér (instruktor) je pouze zástupcem cvičence. Hlavním trenérem by měl být cvičenec sám sobě. Primárním subjektem tréninku je cvičenec (žák), nikoliv trenér (učitel). Výmluvy na špatného trenéra jsou irrelevantní. Naopak, špatný trenér je mnohdy dobrým učitelem budoucího výjimečného žáka.

Každý může být sám sobě vhodným trenérem, mnohem lepším než jakým je osoba zevního trenéra. Není to však tak jednoduché. Většina cvičenců je ohledně svého tréninku mdlá a pasivní. A navíc cvičenci bývají sami sobě těmi nejhoršími trenéry. Pokud se o něco takového pokoušejí, tvoří svého trenéra ze stejného nebo horšího materiálu než jsou sami.

Kdo má zájem, může se naučit sestavu sám bez cvičitele (např. z knihy, grafického materiálu, video záznamu) a pomocí uvědomělého sebepozorování trvale zlepšovat její provádění. Může to trvat dlouho, než se podaří dosáhnout vyšší úrovně cvičení, ale v taichi se nikam nechvátá.

Vlastní praktické zkušenosti (cvičení), nikoliv převzaté vědomosti (informace), jsou nejdůležitějšími. Umožňují získávat nezaujaté poznatky a poznání. V oblasti tréninku jsme v opačné situaci, než na kterou jsme jako západně civilizovaní lidé zvyklí.

Informace si musíme bezprostředně tvořit ze své vlastní praxe sami, a přitom jsou pouze (relativními) vodítky k praxi. V západním systému však informace nahrazuje jev, který určuje, popisuje a zastupuje. Lidé pak bezděčně žijí ve virtuální realitě. Ačkoliv jim škodí, jsou schopni ji agresivně bránit i za cenu života svého i druhých.

Prvními kroky v taichi jsou vlastní kroky. Sledujte uvědoměle vlastní kroky (nohy). Můžete sledovat nohy při chůzi nebo vstoje, vsedě či vleže. Pokud cvičíte při chůzi, můžete před získáním způsobilosti napřed sledovat nohu levou, pak pravou (vytrvale jednu nebo střídavě), nebo nohu přední, a pak zadní. Nakonec můžete sledovat nohy obě, v jakémkoliv pohybu nebo pozici.

(© YAMA, VL 9.4.2014)